V posledních letech máme to štěstí, nebo smůlu (záleží na úhlu pohledu), že buď jsou volby, anebo probíhá předvolební kampaň k těm následujícím. Letos mne zaujal jeden předvolební leták, který mne inspiroval k napsání tohoto článku. Byl to leták, který někdy na jaře zaplavil Prahu. Hlavně metro_. Byl to leták ODS, z něhož jsem se dozvěděl, že: „Bolševická vládo, Praha není stádo. Praha volí ODS“. Na letáku se usmívali Přemysl Sobotka a Alexandra Udženija.

Když pominu to, že v mém chápání si dvě věty na letáku vzájemně odporují (ODS v Praze volby vyhrála), dovozuji z nich, že občané z tisíce obcí v České republice jsou ze strany ODS považováni za stádo, protože ODS nevolí. Naštěstí vím, že ani Praha, tedy voliči v Praze nejsou stádo. V opačném případě by se výsledek voleb ODS blížil 100 %. Na druhé straně mne obsah sdělení překvapil zejména u Přemysla Sobotky. Toho jsem do této doby považoval za jednoho z mála rozumných politiků ODS. U jeho kolegyně to bylo bez překvapení, opakování naučených frází je její doména. Asi se už nakazila, stejné opakování frází vidím i u předsedy ODS p. Fialy nebo předsedy poslaneckého klubu p. Stanjury. Pokud exprezident Václav Klaus sleduje dění v ODS, musí mít povytažené obočí od rána do večera každý den.

Ale zpátky k tomu stádu. V srpnu jsem se zúčastnil shromáždění před Českým rozhlasem k uctění výročí srpna 1968. Stál jsem mezi ostatními občany a chtěl poslouchat, co říkají přítomní politici. Když začal mluvit předseda sněmovny p. Vondráček, nebylo slyšet ani jeho, dokonce ani vlastní slova. Vedle vlevo ode mne stála asi 70 - letá paní, která pískala na píšťalku, a vpravo asi 40-letý pán, který také pískal, ale na prsty. Docela slušně jsem je požádal, zda by se nemohli ztišit, že je jsem poslouchat nepřišel. Načež pán mne polil pivem, kterým se zřejmě povzbuzoval k patřičnému výkonu demokracie. Také paní dostala odvahu a plivla na mne. Asi jsem stál v nějakém sobě spřáteleném hloučku, protože kolem stojící lidé, kteří událost registrovali, jen neúčastně koukali a pískat a řvát nepřestali. Tak takto si já představuji, sice malé, ale přece jen stádo. A to už nemluvím o tom, co se dělo, když u mikrofonu byl předseda vlády.

Je s podivem, že část tohoto „stáda“ jsem zaregistroval v předních řadách i při oslavách 100. výročí republiky v října a také v sobotu 17. listopadu na Národní třídě. Několikrát jsem četl ve vyjádření některých politiků, že jsou to jedni a ti samí lidé, u kterých je protestování proti prezidentovi Zemanovi a předsedovi vlády Babišovi zaměstnáním a jdou „z akce do akce“. Teď jsem se na vlastní oči přesvědčil, že něco na tom je. Moje zkušenost z tohoto dne mě utvrdila v tom, jak někteří lidé chápou demokracii. Zřejmě ji považují za své osobní vlastnictví a jen jejich názor je ten správný. Ostatní prostě nemají nárok! Kladu si otázku: nezaměňují tito lidé demokracii za anarchii? Oni chtějí rozhodovat, co je svoboda slova a pravda a když dá někdo najevo svůj nesouhlas, minimálně ho polijí pivem. Anebo ho zkouší trefit vajíčkem či hodí jeho květiny do koše. Pak kdo je tady stádo.

Naštěstí většina účastníků na Národní třídě se nedala strhnout, sice vyjadřovala svůj názor, ale slušně. Zatím. A doufám, že to vydrží i v Praze. I když po včerejší exhibici rádoby demokratických stran ve sněmovně nevím, nevím. Ale to je jiná kapitola a jiný komentář.

Ing. Miroslav Břeň

1. místopředseda politického hnutí BEZPEČNOST, ODPOVĚDNOST, SOLIDARITA