Sdělovacími prostředky v minulých dnech proběhly zprávy a volbách či nevolbách ve Strakonicích. Chápu, že to naše soudy mezi sebou nemají lehké. Krajský soud si dovolí rozhodnout, že v kampani byla potlačena svobodná soutěž politických subjektů, a proto výsledek voleb ruší a hlasování se musí opakovat. Teď ale jeho rozhodnutí zrušil Ústavní soud (ÚS) s tím, že sice krajským soudem „byl skutkový stav věci zjištěn spolehlivě, v rozsahu a kvalitě, které umožňovaly přijetí většiny jeho právních závěrů o vadách volebního procesu a jejich vlivu na volební výsledek“, ale „Nedostatečný je však závěr krajského soudu při hodnocení, zda došlo k hrubému ovlivnění výsledku, teda zda by byly mandáty rozděleny jinak, pokud by k vadám nedošlo.“ Proto případ vrátil krajskému soudu.

Od zjištění tohoto případu si marně lámu hlavu nad tím, jak to může krajský soud zhodnotit. Možná soudci ÚS předpokládají, že si krajský soud opatří seznam občanů, kteří ve volebních okrscích Strakonic byli volit, postupně je všechny obejde a bude pátrat po tom, koho by volili, kdyby všechny subjekty měly stejný počet sloupů, stejné m² na plakátovacích plochách, stejný počet minut v městském rozhlase a já nevím co ještě. A nevím, jak by se tazatelé vypořádali s odpovědí o tajné volbě.

Ale pojďme ze Strakonic k celostátní politice. Ústava skutečně v článku 5 mluví o volné soutěži politických stran (věřím, že tím myslí i politická hnutí). Možná by stálo za úvahu, aby se právníci zabývali a vysvětlili pojem „volná soutěž“. Existují sice stovky, možná tisíce rozsudků soudů všech stupňů, které s pojmem „volná soutěž politických stran“ operují, ale když se to zjednoduší do lidské roviny, tak volná soutěž znamená, že všechny politické subjekty mají stejné podmínky, tedy nikdo nemá lepší podmínky než ostatní.

Ale skutečnost je radikálně jiná. Pojďme na příklad z blížících se voleb do Evropského parlamentu. Chvályhodné je, že zákon o těchto volbách mluví o 14 rovnoměrně rozdělených hodinách mezi politické strany a politická hnutí v České televizi a Českém rozhlase, ale tím to také končí. A výsledek. Každý den jsme seznamováni s nápady současných parlamentních stran, ať se jedná o nápad ODS k částečně toleranci alkoholu za volantem, stěhování centrálních úřadů mimo Prahu nebo snížení věkové hranice voličů na 16 let z dílny STAN, rozšíření vlády nebo za chvilku snížení počtu členů vlády ze strany ANO a stovky dalších. Má to jediný cíl – sice je to nesmysl, není to realizovatelné, není to myšleno vážně, ale nevadí, hlavně že se o nás mluví. A nikdo Ti nemůže tolik dát, co já Ti mohu slíbit.

A sdělovací prostředky? Stačí sledovat komentáře různých politologů, sociologů a náplň jednotlivých zpráv vůbec. Všechno se to odehrává v duchu – blíží se volby do Evropského parlamentu, kandiduje všech 9 parlamentních stran, jo a abychom nezapomněli, ještě je tam nějakých 30 dalších. A když náhodou se objeví zpráva z těchto stran a hnutí, nezkoumá se obsah zprávy, ale kádruje se, kdo to řekl. A když náhodou na něj nic nenajdou, tak alespoň zpochybní toho, kdo to zveřejnil.

Chápu, že to, co kritizuji, se nedá vynutit zákonem či nařízením, i když volná soutěž politických subjektů je zákonem dána, dokonce ústavou. Pak se ale netvařme, že prakticky existuje.

Ing. Miroslav Břeň, 13. 4. 2019