Je podzim, období honů. Lovit se dá kdejaká zvěř, od čtyřnohé havěti až po majestátní medvědy (i když ty jen do klece, nebo s uspávacím projektilem – zatím, ale i zde není všem dnům a rozhodnutím konec), pernatou zvěř a já nevím, co ještě. Česká politická scéna si však našla jinou lovnou zvěř. Stal se jí premiér A. Babiš.
A. Babiš se nestal lovnou zvěří pro členy mysliveckých spolků. Ti totiž dodržují určitá pravidla a dokonce, jak jsem zhlédl informaci na ČT, tak jsou lovci kontrolováni příslušníky Policie ČR, zda nepožili alkoholické nápoje či jiné omamné látky. Jak je vidno, asi by bylo žádoucí, aby Policie ČR občas kontrolovala i ty různé pisálky a politiky, kteří pořádají lov na lidi! Asi by při těchto kontrolách objevila podstatně více pisálků a politiků pod „vlivem“, než u členů mysliveckých spolků.
To, co jsem si dnes přečetl v některých, rádoby seriózních médiích mohu s klidným svědomím přirovnat k hyenismu, který s přísnými pravidly lovu zvěře, které platí pro myslivecké spolky, nemá nic společného. A přitom se doslova a do písmene jedná o „hon“ na člověka. Prostě panstvo vypustilo ohaře, Slonkovou a Kubíka, kteří mají lovnou zvěř uštvat za každou cenu.
Dokázal bych pochopit, kdyby tito dva „ohaři“ vyrazili na Policii ČR a na státní zastupitelství a zjišťovali, v jakém stádiu je šetření případu Čapí hnízdo, kdo z orgánů policie nekoná, či brzdí vyšetřování tohoto případu. Jak se případu zhostilo státní zastupitelství. Kdyby vyrazili do Bruselu a zjišťovali, jak daleko je šetření případu Čapí hnízdo v patřičné instituci naší slavné EU. Místo toho si tito „ohaři“ našli jinou oběť. Psychicky nemocného syna premiéra Babiše. Mnozí mohou zpochybňovat lékařský posudek, který uznává A. Babiše juniora za neschopného svědčit u soudu. Avšak po přečtení zápisu z rozhovoru a videozáznamu, který pořídila p. Slonková a Kubík věřím tomu, že je psychicky nemocný. Pro „křivé charaktery“ je však každý prostředek dobrý.
Novinář, kromě odborné erudice, má podle mého názoru mít i schopnost ctít novinářskou etiku a základní pravidla slušnosti. Nic takového se v tomto případu nestalo. Proto tyto dva (Slonková, Kubík) nemohu a nechci nazývat novináři. Pro mě jsou to pisálkové. Myslím, že toto pojmenování použil v jednom ze svých článků J. Schneider. Je to přiléhavé a pravdivé.
Jak však nazvat politické hyeny, které se do této kauzy okamžitě zapojily? A těch je, bohužel, také přehršel. Podívejte se, jak rychle se dovedli tito političtí šíbři sešikovat k politickému „puči“. Jak jinak nazvat tuto rychlost v politické odsouzení premiéra A. Babiše? Tito, některými z nás volení političtí zástupci, se během jediného dopoledne dovedli sešikovat do protibabišovské opozice s požadavkem okamžitého odstoupení tohoto „padoucha“. Všimněte si laskavě té rychlosti. Vždyť například zákon o obecném referendu již projednávají pěknou řádku let a výsledek je stále v nedohlednu. Holt, občané jsou pro ně stále neuvědomělou, blbou masou, která není schopna posoudit to, co je pro ně dobré a co nikoliv. A nyní ta rychlost! No, není to hodné veletoče Ferdyše Pištory?
Já nejsem voličem, ani příznivcem současného premiéra A. Babiše. Ale to, čeho jsem nyní svědkem, té neobjektivnosti, očividné snahy některých politických nýmandů o manipulování s občany, to mě nenechává v klidu. Zdá se, že něco prohnilého je ve státě Českém.
Ladislav Petráš listopad 2018