KONCEPCE OBRANY ČR - RIZIKA A OHROŽENÍ

Současná mezinárodní bezpečnostní situace (Ukrajina, EU, Blízký a Střední východ, severní Afrika, atd.) ohrožuje vše, čeho jsme za dobu od poslední války dosáhli. 
V souvislosti s expanzí radikálního islamismu dochází i ke změnám bezpečnostního prostředí v našem bezprostředním okolí. Z veřejně dostupných zdrojů vyplývá, že i v ČR se nekontrolovaně pohybují potenciální teroristé, přes teritorium ČR se přepravovaly zbraně a výbušniny do Francie, SRN a dalších zemí.

Terorismus v současné době ohrožuje celou Evropu. Je jen otázkou času, kdy k teroristickým činům dojde i na našem území. I u nás se začínají vytvářet podmínky pro činnost radikálního islámu a tím i zázemí pro teroristy z jeho řad.

Stabilita politická, bezpečnostní i ekonomická tak, jak ji známe z období bipolárního rozdělení světa, skončila. Nestabilita světa i Evropy se bude dále prohlubovat zejména v důsledku demografické exploze v Africe a Asii. Rostoucí počet obyvatel mnoha států bude prohlubovat potravinovou i vodní krizi, přitom politické systémy a ekonomika těchto zemí už nyní nejsou schopny zajišťovat nejzákladnější potřeby vlastních občanů. 

EU i další demokratické země by měly podporovat každý stabilní stát světa, i když jejich státní zřízení a dodržování lidských práv zcela neodpovídá evropským normám. Export demokracie a lidských práv v duchu amerických i evropských norem, zejména „na křídlech bombardérů“ nepřinesl žádný výsledek. Naopak vytvořil celé nestabilní oblasti, které již bezpečnost Evropy ohrožují. Tento fakt a jen krátkodobý efekt misí potvrzují, že použití ozbrojených sil pro vývoz demokracie nebo pro potrestání režimů v důsledku porušování lidských práv se minul očekávaným výsledkem, naopak převedly krize a ohrožení do Evropy.

SOUČASNÝ STAV

Bezpečnost ČR definuje Ústavní zákon č. 110/1998 O bezpečnosti ČR: „Zajištění svrchovanosti a územní celistvosti ČR, ochrana jejích demokratických základů a ochrana životů a majetkových hodnot je základní povinností státu“. Bezpečnost ČR zajišťují ozbrojené síly, ozbrojené bezpečnostní sbory, záchranné sbory a havarijní sbory. (čl. 3). 
Úkoly stanovené tímto ústavním zákonem jsou rozpracovány v Bezpečnostní strategii České republiky z roku 2015. V čl. 7 je napsáno: „… Ačkoli je za zajišťování bezpečnosti primárně odpovědná vláda, pro snižování rizik naplnění hrozeb je žádoucí aktivní spolupráce občanů ČR, právnických a fyzických osob a orgánů veřejné správy.“ 
Z nepříznivého vývoje situace v Evropě v dlouhodobém horizontu musí vycházet bezpečnostní koncepce státu, obranná koncepce a následně i výstavba ozbrojených sil ČR.
Koncepce armády je součástí celkové bezpečnostní koncepce státu. Tedy jakýmsi politickým zadáním, co vedení státu po armádě požaduje, např. zda má chránit státní hranici ona nebo policejní složky, zda má být připravena a schopna bránit celé území státu nebo jen vybraná centra, proti jaké síle a jak dlouho, jakým způsobem má být připravena k rozvinutí do potřebného rozsahu, zda má být již v míru vybavena zásobami veškerého materiálu (dopravní techniky, pohonných hmot, potravin, výstroje atd.) a na jak dlouho, nebo zda bude doplňována těmito materiály až při ohrožení státu. Plánování musí počítat s nejhorší variantou. Náklady na obranu jsou vždy vysoké, ale ekonomičtější, než odstraňování následků krize. 

    Naše hnutí je přesvědčeno, že současná obranná koncepce nezajišťuje bezpečnost našeho státu. Vize směrování na síly rychlé reakce, vybavené lehkou výzbrojí pro „expediční použití schopné přepravy vzduchem a udeřit na kterémkoliv místě na zeměkouli“ , nemá s obranou územní celistvosti naší země nic společného.
Vnitřní bezpečnost začíná na státních hranicích ČR. Nesouhlasíme s názorem našich předních politiků i některých politických stran, že by se měla chránit pouze hranice Schengenského prostoru . Hlavním důvodem je skutečnost, že velké množství rizikových osob je uvnitř tohoto prostoru. Např. v sousedním Německu, Francii a dalších zemích tohoto prostoru je v současné době několik tisíc islamistických fanatiků, většinou vojensky vycvičených. 

Byl zlikvidován systém civilní obrany obyvatelstva ve smyslu zákona č. 239/2000 Sb., o integrovaném záchranném systému, kterému se naši politici v devadesátých letech smáli. Zůstal a byl rozšířen pouze systém varování obyvatelstva. Bohužel však občané nevědí, co po vyhlášení varování sirénou mají dělat, nikdo jim to nevysvětlil, protože neexistuje branná příprava na školách a dalších vzdělávacích zařízení ve smyslu § 52 zákona č. 222/1999 Sb., o zajišťování obrany ČR. Občané naší země mají právo, aby je stát v případě potřeby byl schopen ochránit, ukrýt, zraněné ošetřit a zajistit nouzové přežití ve smyslu zákona č.239/2000 Sb. Byla zrušena jak vojska Civilní obrany, tak i záchranné útvary (chemické, ženijní apod.) AČR.

PŘÍČINY PROBLÉMU

Základním problémem není legislativa, ale skutečnost, že odpovědné orgány zákony neplní.
Naše stávající politická reprezentace nedostatečně čelí uvedeným hrozbám. Problematika obrany státu je na okraji zájmu vlády i politických stran. I proto je atraktivita vojenského povolání nízká. Zrušení základní vojenské služby v roce 2004 způsobilo, že úplně zmizel pocit odpovědnosti občana za obranu své rodiny, města, státu. Zmizela také sounáležitost v kolektivu, možnost a nutnost se opřít o tým, kolektiv, jednotku.
Politicky motivovaná hodnocení vývoje mezinárodní situace a z nich vyplývající bezpečnostní rizika vedla v minulých letech k chybným rozhodnutím včetně použití ozbrojených sil ČR i bez mandátu OSN („arabské jaro“, „mise k zajištění bezpečnosti vlastních občanů na dalekých přístupech“ apod.)
Vlády a většina parlamentních politických stran svojí činností demoralizovaly národ. Všudypřítomná korupce, politické kšeftaření, bezpáteřní a bezzásadová zahraniční politika, zneužívání ozbrojených sil a bezpečnostních sborů vedla nejprve k nedůvěře občanů k většině politiků a politickým stranám, později k apatii a k nezájmu o tuto problematiku. 
Sama vláda ignoruje i čl. 11 vlastní Bezpečnostní strategie ČR: „… Členství v mezinárodních organizacích (EU, NATO, OSN, OBSE a další) z ČR nesnímá její prvotní odpovědnost za vlastní obranu.“
Nejsou vytvořeny materiální, výrobní, logistické ani finanční zdroje, které by umožnily ČR v krátké době ohrožení vytvořit dostatečnou obrannou, natož odstrašující sílu. Systém státních rezerv se zúžil pouze na pohonné hmoty a ty byly uskladněny ve SRN. 
Naopak Česká republika nezůstává pozadu ve vyzbrojování jiných zemí, když jako člen NATO zásobuje Kurdy zbraněmi a municí. Tyto Kurdy pak bombarduje další člen NATO, Turecko. A aby se to nepletlo, Turecko kupuje od Islámského státu několik let ropu. 

Cílem našeho hnutí je: 

Podporovat opatření k zajištění spolehlivé ochrany a obrany územní celistvosti a svrchovanosti České republiky jako základního předpokladu vnější i vnitřní bezpečnosti naší země a jejích občanů. K tomu je nezbytné:

1.    Bezpečnostní koncepce státu ve smyslu ústavního zákona č. 110/1998 Sb., o bezpečnosti ČR, musí jasně stanovit úkoly pro ozbrojené síly, bezpečnostní sbory, záchranné sbory a havarijní služby pro zajištění obrany ČR. 

2.    Vládou a krajskými úřady důsledně plnit § 5 a 7 zákona č. 222/1999 Sb., v oblasti přípravy občanů k obraně státu. 

3.     Obnovení branné přípravy na školách a dalších vzdělávacích zařízeních ve smyslu § 52 zákona č. 222/1999 Sb., o zajišťování obrany ČR. 

4.    Obnovení prvků systému civilní obrany obyvatelstva a teritoria před následky nejen terorismu nebo války, ale i živelních pohrom, úniku jedovatých průmyslových látek ve smyslu zákona č. 239/2000 Sb., o integrovaném záchranném systému.

5.    Obnovení prvků hospodářské mobilizace, včetně dopravní a speciální techniky.

6.    Spolehlivou ochranu státní hranice jako základní předpoklad vnější a vnitřní bezpečnosti České republiky.