Patnáct let od vstupu do EU dostávám často otázku, proč je společnost ohledně Unie tak rozdělená. Odpověď je překvapivě jednoduchá. Společnost rozdělená není. Je to spíš mediální obraz. Postoj české společnosti k EU se pohybuje v různých odstínech šedi. Chce se až dodat, že padesáti.

Je jen málo témat, kde se falešné dělení společnosti ukazuje lépe. V médiích vidíme britské referendum, které tamní společnost skutečně rozdělilo. A diskutovat, kdo jsme „my“ a kdo „oni“, je jednodušší než vysvětlovat téma komplikované a málo přehledné. V neposlední řadě máme pro oba „extrémy“ populární nálepky: eurohujeři a euroskeptici. Z rozsáhlé studie, kterou připravil ústav STEM s agenturou Behavio, se ukazuje, že takové rozdělení neplatí. Sice máme v Evropě skoro nejméně spokojených občanů s EU, ale odejít rovnou z EU by chtěl jen každý desátý.

Naopak k Evropě jako společenství máme silný pozitivní vztah. Na druhé straně skoro nikdo si nemyslí, že je EU bez chyby. Nejvíce respondentů v našich výzkumech by si vybralo jinou nálepku – „euroreformátor“. Nezajímá je diskuse, zda Evropa ano nebo ne, ale jaká Evropa.

A co by v Evropě chtěli? Odpověď není triviální, protože ji sami často nedokážeme pojmenovat. A každý má své priority trochu někde jinde. Určitě víme, co nechceme, v tom jsme vždy mnohem lepší. Evropa nemá řešit banality, které nás omezují, a nechceme, aby nás poučovala.

Zároveň vidíme, že prosazování našich zájmů je z velké části i problémem našich představitelů. A že je Evropská unie byrokratická? To nás sice štve, je to často první asociace s Unií, ale vlastně si uvědomujeme, že to je problém všech velkých institucí a úřadů. Trochu překvapivě není pro nás hlavní důvod EU přísun peněz a ekonomické otázky, které jsou často diskutované. Důležitější jsou dvě věci, které má Unie dělat: víc myslet na původní záměr, kterým je život bez konfliktů v Evropě. To je zásadní a Evropa má, podle české veřejnosti, být schopna vypořádat se s novými výzvami, jako je obrana proti terorismu, společná ochrana vnější hranice a zapojení se do mezinárodního úsilí o řešení konfliktů.

Evropa se totiž nemá zabývat naším každodenním životem. Má řešit věci, na které národní státy nestačí, pomoct nám je překonat. Není jich málo. Je to bezpečnost léků i potravin v mezinárodním obchodě a také boj se suchem a znečištěním.

S překvapením zjišťujeme, že jsme dost jednotní v tom, co podstatné je a co je vedlejší. Teď zbývá, aby občané viděli, že jejich zájmy někdo schopně prosazuje. Bez toho totiž Češi svoje čekání na vizi společné Evropy mohou také vzdát.

 Martin Buchtík, ředitel ústavu empirických výzkumů STEM, 13.5.2024